Knížka o curlingu.

Původně jsem se domníval, že o curlingu nedokážu psát srozumitelným způsobem. Přesto jsem se o to pokusil. Před několika měsíci jsem napsanou publikaci pokřtil spolu se svými přáteli a Česká televize byla tak laskava, že o mém úsilí uveřejnila zmínku: video Níže je ukázka části, v níž jako bych prozrazoval pointu příběhu, ale není tomu tak. Je to jenom úvaha bez návazností:  Curling – epilog Nikdy bych nevěřil, jak fascinující svět poznám díky něčemu, co se zdá na první pohled nudné, nevzrušivé, ovlivněné řadou náhodných faktorů, a navíc provozované v teplotě pod deset stupňů Celsia. Zkráceně tomu říkám: „zima, nuda, klika“, což by mohl být i docela slušný hashtag (#zimanudaklika). Chladné počasí a studené prostředí však v sobě má jistou romantiku. Cosi urputného a zároveň srdečního. Něco klidného a přemýšlivého a stejně tak nutně akčního. Prostě proto, aby člověk jednoduše a hloupě nezmrzl, nebo přinejmenším nenastydl. Občas se bavíme o tom, že by bylo fajn, mít beach curling jako verzi našeho sportu, ale úplně vážně to nemyslíme. Už by to nebyl curling, ale paskvil.  Ano, curling je opravdu nuda. Ale jen pro toho, kdo se ho nepokusil pochopit. Kouzlo je v porozumění detailům, drobným technickým fíglům, promyšlené taktice a celkové strategii. Je třeba přijít na kloub záměrům, které se, tak jako v některých jiných sportech, netýkají následujícího okamžiku, ale jsou přípravou na řešení situace, která ještě nenastala. A navíc možná ani nenastane. Historie curlingu má své kouzelníky, kteří změnili tuto aktivitu, hru či zábavu na opravdový sport a v posledních letech mu dokonce vtiskli nálepku fyzicky náročného sportu. Sledování úsilí metařů, kteří za utkání umetou více než kilometrovou vzdálenost na mimořádně kluzkém podkladu, a přitom průběžně komunikují se zbytkem týmu. Vzápětí s tepovou frekvencí pod sedmdesát odhodí kámen, který s přesností na několik centimetrů dorazí na místo vzdálené skoro čtyřicet metrů. Kdo tohle všechno zváží, curling mu jako nuda nepřipadá. Štěstí ke sportu patří. Stejně tak smůla. Curling obsahuje obého trochu víc, než jiné sporty. Svou roli hraje ledová plocha, což je přírodní materiál vykazující specifické vlastnosti, které se proměňují nejen v čase, ale i vlivem lidské činnosti, počasí, některých chemických reakcí a fungujících fyzikálních zákonů. Dobře hozený kámen, který najede na drobnou nečistotu či vlas, může úplně změnit směr a značně zpomalit. Ale navíc může smolně dosunout soupeřův kámen do bodující pozice, a tím úplně změnit vývoj zápasu. Dobří curleři však se všemi zmíněnými faktory tak trochu počítají, mají v sobě pokoru k ledu, jako k prostředí a kalkulují riziko s ohledem na možné štěstí či smůlu. Navíc ani kameny nemusejí být všechny stejně rychlé či točivé. A to se pořád ještě nebavíme o prosté náhodě, kdy někdo omylem zahraje něco, co vůbec nezamýšlel, ale přesto to shodou okolností dopadne. Dobrý curler se za takový výsledek hodu soupeři omluví, a ten na oplátku pokrčí rameny a řekne něco ve smyslu, že nevadí, “that´s simply curling“ (prostě curling). Takže ano - zima, nuda, klika. Ale v dobrém, ba v tom nejlepším, láskyplném slova smyslu. «»