Méně než remíza Zdeňka Haníka.

Motto: Zdeněk Haník, 30.4.2018 - "Mojí současnou výzvou je šířit osvětu“ (blog Vysoká hra Zdeňka Haníka – Silná osobnost) Nymburský sportovní areál je místem, kde se česká ženská curlingová reprezentace pravidelně připravuje na náročné sezóny, které budou obsahovat stovky hodin tréninků na ledě, mnoho času stráveného v posilovnách a na fyzioterapiích, skoro stovku zápasů odehraných v devíti měsících a v součtu více než dva měsíce mimo domov. Každý den v areálu ženy několikrát procházejí chodbou vedoucí od hotelové části k hlavnímu vchodu. Pětice nejlepších českých curlerek, vesměs studentek, které si k hraní curlingu a ke studiu musely přibrat ještě práci v laboratoři, v kavárně nebo v účetní firmě pravidelně míjí koláže pověšené naproti oknům, na nichž jsou vyobrazeni někteří naši slavní sportovci a trenéři. Jsou tam zástupci individuálních i kolektivních sportů a jejich příběhy slouží jako inspirace a motivace pro ty, kteří o ty nejvyšší stupně teprve usilují. Je mezi nimi i Zdeněk Haník, významný český volejbalový hráč, trenér a funkcionář Českého olympijského výboru. To, jak on vnímá sportovní prostředí a zejména ženský sport je však zarážející a překvapivé. V článku z dvacátého pátého dubna pro časopis Reflex se totiž Zdeněk Haník, jako místopředseda ČOV vyjadřuje zdánlivě nešikovně, ale v podstatě poměrně pejorativně a urážlivě o ženách, které mají sportovní ambice a touhu ve sportu uspět. Použitá známá klišé o tradicí a logikou rozdělených úlohách mužů a žen však nemají nic společného s problematikou práva sportovat. Haníkovo filozofování popírá hned dva články olympijské charty, a to článek 4, kde se říká, že „Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play.“ To však místopředseda ČOV znevažuje tvrzením, že ženy mají s úsměvem a láskou udržovat domácí krb a navíc prý soutěží méně rády než muži a namísto výhry dávají přednost remíze (sic!). Dále v článku se přímo vyznává ze svého despektu k ženskému sportu a objevně upozorňuje, že „ženám tikají biologické hodiny jinak“. Šestý článek Olympijské charty, jejíž poslání vedení ČOV pro české sportovce a sportovkyně reprezentuje („Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.“) je v přímém rozporu s řadou dalších tvrzení v uvedeném článku. Je těžké pochopit, co vedlo Haníka k publikování tak kontroverzního textu. Pokud byl veden snahou trumfnout Gabrielu Koukalovou v soutěži o nejskandálnější vhled do sportovního prostředí, tak se mu to skoro podařilo. Autor tohoto textu je více než patnáct let trenérem dospělých, juniorských a akademických ženských curlingových reprezentací. «»