Opravdoví pionýři curlingu.

Musím složit poklonu curlerům z Jičína. A myslím, že na to mám právo, a to hned ze dvou důvodů. První je ten, že jsem je viděl při práci. A druhý je, že jsem mnoho let zažíval to samé a toužil po vlastní hale, ve které bych mohl jenom hrát, a všechno by fungovalo. Jednou týdně, vždy v pátek, mají jičínští curleři možnost dvě a půl hodiny hrát curling na místním zimním stadiónu. Hokejovka v Jičíně je pohledná stavba autorů Bejčka a Mlejnka. Tribuna pro diváky, lepené dřevěné vazníky ve stropní konstrukci, dostatečné zázemí, restaurace v patře a hlavně curlingové kruhy a čáry umožňující provozovat náš sport. My, co jsme zažili curling v Hase, vnímáme jičínské snažení jako reminiscenci na pionýrské časy, ve kterých se rodily základy českého curlingu. Ano, je třeba si počkat, až jak rolbař odvede svou práci (někdy dobře, ale někdy opravdu ne). Poté navrtat díry do ledu, instalovat odrazové bloky, zalít je trochu vodou a zatížit je kameny. Pak nanosit všechny kameny z beden na led a čekat na zamrznutí bloků. Mezitím se dá napeblovat a po očku sledovat, kdo vlastně přichází na trénink. Asi dvacítka hráčů různého věku si užívá curling při teplotě cca 2 stupně Celsia. O mantinel se už po chvíli opírají hokejisté a s kombinací upřímného zájmu a stejně upřímného nepochopení čekají na vlastní tréninkové hodiny. Před půl šestou už je třeba pomalu balit. Vyrazit bloky z ledu a odnosit kameny. Už aby byl zase pátek. «»