Oprávněné ambice českého curlingu? Pouze po změnách.

Když jsme před 16 lety přivezli nejprve vybojovanou, a následně dva roky úspěšně udrženou A skupinu ME v curlingu žen, s tím, že jsme jednou hráli neúspěšně challenge o účast na MS, byl to pro český curling velký úspěch. Tehdy to byly Šafránková, Rubášová, Netušilová, Petráková, Synáčková, Danielisová. Mohli jsme hrát s nejlepšími týmy Evropy a čerpat zkušenosti a sbírat inspiraci. Následně se v mužské kategorii objevil brněnský fenomén a podařilo se dosáhnout dokonce na bronzovou medaili z mistrovství Evropy. Jenže vedle nás se začaly prosazovat i jiné, dříve nevýznamné curlingové země. Áčko Evropy si už zahráli Španělé, Rakušané, Slováci a příští rok si ho zahrají Poláci. V ženách již poněkolikáté Lotyšky, Maďarky, Turkyně nebo Estonky. Abychom neuvízli v evropském béčku a byli dobří v obou kategoriích, musíme změnit několik věcí, a to zásadně. Zaprvé se soustředit na juniorskou kategorii. Najít vzdělané, schopné a pracovité trenéry pro naše mladé hráče a vrátit se zpět na světovou scénu. Do pozic, které jsme měli v roce 2012 (stříbro z MS juniorek). Změnit přístup k podpoře kvalitních českých týmů v tom smyslu, že každý tým čerpající svazovou podporu, bude mít svého trenéra, který bude splňovat požadované parametry a zajistí výkonnostní růst trénovaných hráčů. Stanovení výkonnostních cílů a jejich objektivní sledování svazovým vedením ve spolupráci s Trenérsko-metodickou komisí ČSC musí být organickou součástí systému, stejně tak, jako zvláštní režim pro české dospělé reprezentační týmy (pouze A a B) se zaměřením na kontakt se zahraničím. Určitě je toho víc, co je třeba upravit, ale s něčím je nutno začít, jinak českému curlingu hrozí, že dynamika jeho vývoje bude mírně pokulhávat za úrovní rozvoje v jiných zemích. Například v Polsku nebo Turecku. «»