Špinavé OH 2012.

Sportovní korespondent deníku Evening Standard Matt Majendie uveřejnil na konci července alarmující informaci o výsledcích dodatečných antidopingových testů z olympiády 2012 v Londýně. Jedním ze zmíněných hříšníků je zápasník Artur Taymazov, aktuálně osecko-uzbecký politik, člen ruského parlamentu, který rozšířil počet atletů, jimž byla dodatečně odebrána olympijská medaile na základě zprávy WADA. Taymazovovi byla již dříve odňata zlatá medaile za dopingový prohřešek z Pekingu a teď znovu přichází o zlato, tentokrát z londýnských her. Je to na pováženou, kolik sportovců je ochotno riskovat ostudu a zneuctění vlastní sportovní kariéry za nejistou vidinu okamžiku na stupních vítězů pod pěti kruhy. Finále běhu na jednu míli žen, ze srpna 2012, je opravdovou sbírkou sportovkyň s umanutou touhou po úspěchu. Hned čtveřice z nich, včetně zlaté a stříbrné běžkyně, prokazatelně dopovala s tím, že další z nich je v aktuálním trestu za manipulaci se vzorky. Je zjevné, že někteří sportovci, se svými doprovodnými týmy plnými lékařů a chemiků, mají náskok před kontrolory a laboranty. Navíc, mají-li na své straně dokonce akreditovanou antidopingovou laboratoř, jsou zdánlivě v suchu. Situace je však přece jen o něco nadějnější s ohledem na možnost re-testovat archivované vzorky. Pro tento účel dosud platil termín osmi let, po který se museli sportovci bát, že v případě dodatečného pozitivního testu přijdou o medaili a dostanou trest. Nově je to dokonce deset let, ve kterých už se dá dohnat technologické a technické zpoždění oproti podvádějícím. Přesto, že počet diskvalifikovaných atletů v souvislosti s dopingem na londýnských olympijských hrách je větší než na dvou předcházejících (Atény 2004, Peking 2008) dohromady, není zřejmě fair označit Olympijské hry 2012 za nejšpinavější v historii. Testování přítomnosti zakázaných látek v těle sportovce bylo ve dvacátém století, a to i v sedmdesátých a osmdesátých letech, ve srovnání s dneškem na dramaticky nižší úrovni, pokud vůbec probíhalo. A k současnému trendu se dá podotknout jen to, že je třeba počkat až uplyne deset let od her v Riu de Janeiru (2016). Pak bude vyhodnocení úrovně špíny skoro objektivní. «»