Světový pohár – bouldering.

Maglajz je magnézium, OS (on-sight) je lezení bez předchozí znalosti cesty a karáble je karabina. Každý sport má své specifické termíny, které jsou srozumitelné příslušné sportovní komunitě, a to jak atletům, tak poučeným fanouškům. Stejné je to ve sportovním lezení. A to mělo po dlouhých čtrnácti letech svůj domácí extra event v podobě do Prahy se navrátivšího Světového poháru. Mnoho tisíc diváků si nenechalo ujít příležitost spatřit největší hvězdy sportovního lezení z celého světa. Nejvíce skloňovaným jménem bylo jistě Adam Ondra, ale diváci se těšili i na Elišku Adamovskou, Michaelu Smetanovou nebo Martina Stráníka. Umístění závodu na Letnou byla dobrá volba a krom toho si pořadatelé objednali i dobré počasí. Samotný průběh potvrdil oprávněné ambice Adama Ondry kvalifikovat se na olympijské hry a dosáhnout tentokrát opravdu až na medaili. Formát se oproti tokijským hrám mění a kombinovat se budou jen výsledky z boulderu a obtížnosti, čímž Adamovi odpadne nutnost trénovat lezení na rychlost, které nepatří k jeho oblíbeným disciplínám. Po napínavém průběhu finále, kam nebylo lehké se kvalifikovat, obsadil Adam Ondra druhé místo za Korejcem I To-hjonem. České lezkyně se z páteční kvalifikace neprobojovaly do semifinále, a tak bylo finále žen čistě zahraniční záležitostí. Vyhrála osmnáctiletá Francouzka Bertoneová před Slovinkou Garnbretovou. Výtečná organizace celé soutěže přehlušila drobné rozpaky ze čtvrtého boulderu mužů, který všichni účastníci bleskem překonali na první pokus. Atmosféra v publiku i na pódiu byla báječná. Přátelské a kolegiální vztahy mezi lezci byly dobře patrné už z předzávodní osmiminutové prohlídky připravených boulderů. Společné porady a rychlé konzultace působily dojmem týmové přípravy na závod, kde pak rozhodnou jen individuální schopnosti. Zajímavé momenty přišly i při samotné soutěži. Velké sympatie si získal Němec Yannick Floheé, kterému zbývalo na prvním boulderu posledních čtyřicet vteřin a moderátor ještě hecoval diváky k podpoře tohoto lezce před posledním pokusem zdolat M1 (boulder č. 1), ale Yannick využil zbývající čas už jen k tomu, aby kartáčkem očistil stupy a chyty pro další lezce. Odměnou mu byl potlesk a ovace publika, ale také pomoc při zdolávání M2. Tady si Yannick omylem stoupl před M4 a chvíli boulder pozoroval. Teprve po upozornění publika, že se musí přesunout doprava, před správný boulder, tak učinil a vyvaroval se chyby. Krásný sportovní zážitek s českým úspěchem byl milou ochutnávkou a příslibem toho, co bychom rádi viděli za rok a něco v Paříži foto: Adam Ondra před druhým kolem finále «»