ZOH 2018 jsou už minulostí.

Zimní olympijské hry 2018 budou do budoucna spjaty se jménem Ester Ledecké, tak jako jiné minulé olympiády se jménem Věry Čáslavské, Emila Zátopka, Martiny Sáblíkové nebo Dominika Haška či Jaromíra Jágra. Já je budu mít v paměti rovněž kvůli malému počtu hodin přenášených Českou televizí, nutnosti sledovat přidané kanály Eurosportu, abych se k některým sportovním disciplínám vůbec dostal a dopingu nepoučitelných Rusů. Celkově mám z her tak trochu neúplný pocit. Sportovní svátek, na který se těší stamilióny lidí na celém světě, na mě nepůsobí dojmem oslavy sportu, lidské sounáležitosti a fair play. Významně se na tom podílí právě fakt, že jsme my Češi neměli možnost svobodně si vybrat sledování méně často přenášených disciplín, ale museli jsme respektovat dramaturgický pohled, který byl zúžen na kanál ČT4, kde hlavní roli hraje sledování „české stopy“. Deprimující pohled na modrý obdélník (ČT24), podkreslující sportovní zpravodajství, oznamující, že TV nemá práva vysílat ZOH, a to ani rozhovory s našimi sportovci byl korunou, která korunuje dílo. V podmínkách daných změněnými okolnostmi v oblasti nákupu vysílacích práv od vlastníka to zřejmě lépe nešlo, ale já to vnímám jako signál, že něco není v pořádku. Již mě neláká vzít si dva týdny dovolené, nakoupit zásoby a strávit desítky hodin před televizní obrazovkou, abych se kochal sportovními příběhy legend, začínajících šampiónů, či stálých outsiderů. Olympijské hry jsou obchodní artikl, se kterým se obchoduje takřka bez ohledu na diváka či posluchače. Odtrhávají se od těch, pro které jsou pořádány. Nebo by alespoň měly být. Škoda, že nezbyla medaile pro naše hokejisty. Na úkor olympijských sportovců z Ruska bych jim tu placku opravdu přál. A stejně bych rád věděl, jak je to doopravdy s tím dopingem. foto: pozitivně testovaná ruská bobistka «»