Jak dlouho ještě.

Kvapem se blíží vánoce a skoro bychom zapomněli, že volby do Poslanecké sněmovny ČR proběhly už na začátku října. Je to už nějaký ten pátek a čas běží a běží. Přitom málokdy byla situace kolem parlamentní většiny jasnější než po těchto volbách. Dohoda „demokratických“ stran vznikla obratem a avizovaná spolupráce dvou koalic vytvořila matematicky příjemných 108 křesel na straně vládního angažmá. Když pak ODS na svátek Karla (4. listopadu), našeho nejvěhlasnějšího Čecha (je možné si vybrat podle osobních preferencí Karla IV., Karla Gotta nebo i jiného Karla) schválila znění koaliční smlouvy, čekalo se jen chvilku na Piráty a jejich posvěcení či veto. V další významný den, tedy konkrétně 17. listopadu, donesl Petr Fiala seznam navrhovaných členů vlády a předložil jej panu prezidentovi. Odměnou za splněný domácí úkol mu bylo 28. listopadu jmenování premiérem. A od té doby běží obtížně pochopitelný seriál individuálních setkání politiků a manažerů vybraných svým budoucím šéfem s osobou, která plní samozvanou úlohu ředitele personálního oddělení v národním podniku Česká republika. V minulých časech byla pozice hlídající kádrovou čistotu nesmírně prestižní a v hierarchii podnikového řízení měla značný význam. Ale prakticky všichni ji považovali za nadhodnocenou a někteří dokonce za zbytečnou. Na druhou stranu, pokud byl podnik ve vážných problémech, dokázali se i generální ředitel a kádrovák opírající se o autoritu stranického aparátu shodnout a jednat rychle. Máme vážné problémy a je třeba jednat rychle pod plnou legitimitou podpory poslanecké sněmovny. Jmenovat vládu až za několik měsíců by byla hloupá, zbytečná a neodpustitelná chyba. Do konce roku se to dá stihnout.

foto: premiér Petr Fiala